. Máj. chlubil, že sama jste muvzkazovala, ale že vás necht?l. Zle o vás mlu-vil a v??ila jsem mu. Nenapadlo mi. abych sevás byla na n?ho zeptala.* »M?la jste, nebyla bych vám nic že u vás také váš poru?ník se proh?ešil a?ekalo vás soužení v každém manželství. Propeníze stávají se lidé surovými a žena, kterámnoho nemá, platí za bezcennou bytost. Nebu-dou vás nyní hledat?* »T?žko. Když jsem s plá?em utíkala a vo-lala, že sko?ím do vody. volal za mnou, jenabych sko?ila, že mne škoda nebude.* Zamyslila se a zasmušile dívala se do zem?.Soumrak padal na krajinu a tráva vlhla rosou. í>
. Máj. chlubil, že sama jste muvzkazovala, ale že vás necht?l. Zle o vás mlu-vil a v??ila jsem mu. Nenapadlo mi. abych sevás byla na n?ho zeptala.* »M?la jste, nebyla bych vám nic že u vás také váš poru?ník se proh?ešil a?ekalo vás soužení v každém manželství. Propeníze stávají se lidé surovými a žena, kterámnoho nemá, platí za bezcennou bytost. Nebu-dou vás nyní hledat?* »T?žko. Když jsem s plá?em utíkala a vo-lala, že sko?ím do vody. volal za mnou, jenabych sko?ila, že mne škoda nebude.* Zamyslila se a zasmušile dívala se do zem?.Soumrak padal na krajinu a tráva vlhla rosou. í>A1usíte se domu vrátit a ?ídit se tím, co jsemvám radila,* pravila kone?n?. »Co m?žete,sneste. Kdyby stará mlyná?ka byla nebožkou,snad by po ?ase se vše urovnalo. Ale ta vásnesnese, marn? bych vás t?šila. Potom, až jižbude hodn? zle, vystupte odhodlan?. Nedejtese bít, volejte na lidi, aby také jiní vid?li, jak s 499. ZAHRADA NA ST?EŠE DOMU NA OVOCNÉM TRHU V PRAZE vámi zacházejí. Mni dum je vám oteví-en a ne-budete-li chtít jit iMimo ke mn?, jd?te do m?stak doktorovi Miturovi. ?ekn?te mu, že jsemvás k n?mu poslala a proste ho o zastání. Ni-kdo se vás tolik v?ele neujme jako on. A ule-ví-Ii se vám a budete-li pot?ebovat pot?chy,t?eba úkradkem k nám p?ij?te, v noci zakle-pejte, nebo na poli mne vyhledejte, lidé vámochotn? o mn? pov?dí. My ženy, musíme sipomáhat, jsme-li opušt?ny.« »Pro? nejsou všechny jako vy?« zana?í;íSe mnou ješt? nikdo takhle srde?n? nehovo?il,bojím se lidí. protože se ješt? vysm?jí. Kéžbych mohla hned jít s vámi, hriiza nuie obchá-zí, mám-li se zase vrátit.« »Chcete-li, poj?te, nemluvila jsem prázdnásIova,« nabídla se ochotn?. »Unes ne, po?kám ješt?. Co pak by mneBuh docela opustil?« Vstala odhodlan? a její krotké, plá?em za-rudlé o?i d?v??iv? spo?inuly na Helen?. »Máte pravd
Size: 1868px × 1338px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookidmjpra, bookpublishervpraze
