Máj . , prsa se dmu-la a každá povstavŠiuž už cht?la ?íci:Auch ich bin eindeutsches á ?eská vlast!Tvojí synové, tvédcery jakmile senau?í drobet N?m-?in?, už t? neznají,zapírají t? — nemi-lujíce tvou ?e?, ne-milují tebe. Protožerozpráv?jí n?mecky,jsou N?mci, N?m-kyn? a vlast jejichje Deutschland —A já ?ku: Dokudtakové žebrácké ko-mediantstvo na ven-kov? v ?eských m?ste?kách bude hrát n?me-cky, dokud v takových m?ste?kách pro ?eskédítky budou se zakládati školy n?mecké, a- dokud ?eské panny a pani?ky ve chrámuPán? modliti se budou na knížkách n?me-ckých ; — d?lejte, co chcete — pro ?
Máj . , prsa se dmu-la a každá povstavŠiuž už cht?la ?íci:Auch ich bin eindeutsches á ?eská vlast!Tvojí synové, tvédcery jakmile senau?í drobet N?m-?in?, už t? neznají,zapírají t? — nemi-lujíce tvou ?e?, ne-milují tebe. Protožerozpráv?jí n?mecky,jsou N?mci, N?m-kyn? a vlast jejichje Deutschland —A já ?ku: Dokudtakové žebrácké ko-mediantstvo na ven-kov? v ?eských m?ste?kách bude hrát n?me-cky, dokud v takových m?ste?kách pro ?eskédítky budou se zakládati školy n?mecké, a- dokud ?eské panny a pani?ky ve chrámuPán? modliti se budou na knížkách n?me-ckých ; — d?lejte, co chcete — pro ?echy,pro ?eskou národnost nebude spásy. —« Hindi pokra?uje ve své národní epištole,kterou uzavírá satirickou básní a kon?í tímtolapidárním záv?rem: U sta hrom?, ?ert? všech! Vy pane! že nejste Cech? — Táta váš a máma vaše — vždy? jsem je znal — z jedné kaše byli oba: Staro?eš Tomáš Hindi Otec váš a d?dovévšichni byli ?echové —A syn jejich kterak h?eší?On zapírá — bože m?j —vlast, národ i jazyk sv?; Hindi pest?í velmi ?asto svoje pam?ti verší sice ... z pochopitelných ohled? (vždy?pam?tní kniha byla každému p?ístupna), žemu básni?ku poslal p?ítel a že ji s jeho do-volením zapisuje do pam?tní knihy — ale nenít?eba ani dodávati,že i tyto verše, te-pající národní vlaž-nost a odrodílství,pocházejí z jeho pé-ra. Nasv?d?uje to-mu ostatn? i celýráz Hindlova ste-sku, jenž je psánprosou. Zajímavýje vstup do r. píše: Novýrok ! Ten p?išelzhurta na nás. Jehovýstup byl h?mot,vich?ice p?edchá-zela jeho kroky. Jakoby nerad knám p?išel a hn?valse na nás: celounoc v?t?il, burácel,hlomozil. Mv ráno,když vstaneme slože, chceme se nan?j podívat a uvítatijej slušn?: on tu vbílém plášti, bílou?epi?ku na hlav?,plnou hubou násofouknul, do o?ínám p
Size: 1420px × 1761px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookpublishervpraze, bookyear191
