Máj . louhá jehla ocelová, vbodla se mudo hlavy a projela mu srdcem. Tak se totiž zdálo Karneolovi, jenž klesajevztý?il paže proti smrtící oceli. Ve skute?nostinebylo však žádné jehly — ale také nebylovíce živého Karneola — — — — — — — XII. Piltyš byl se opravdu zmocnil Karneolovyženy. Nikoli snad cukrováním, vzdechy, ap?epjatými dopisy — jediným vzmachem t?žkéruky své stal se pánem této zralé le?e, bez plížení se za ko?istí, bez no?níchvýhled? a strach?. P?išel za bílého dne, sev?elkrásnou židovku a utrhl ji jako višni, pukajícídlouhým ?ekáním. Byla to ove?ka, která se nemohla tig
Máj . louhá jehla ocelová, vbodla se mudo hlavy a projela mu srdcem. Tak se totiž zdálo Karneolovi, jenž klesajevztý?il paže proti smrtící oceli. Ve skute?nostinebylo však žádné jehly — ale také nebylovíce živého Karneola — — — — — — — XII. Piltyš byl se opravdu zmocnil Karneolovyženy. Nikoli snad cukrováním, vzdechy, ap?epjatými dopisy — jediným vzmachem t?žkéruky své stal se pánem této zralé le?e, bez plížení se za ko?istí, bez no?níchvýhled? a strach?. P?išel za bílého dne, sev?elkrásnou židovku a utrhl ji jako višni, pukajícídlouhým ?ekáním. Byla to ove?ka, která se nemohla tigrovap?íchodu do?kat. T?ásla se strachem, ne však,že ji rozsápe — nýbrž že snad nep?ijde!Hladem zmírala ona — on jenomse objevil a pohltil ji, aby se —nasytila. Všecko tu bylo jinaknež v románech. Bez nejmenšíhovyzvání, ba v?bec beze slov uvá-zal se Piltyš v držení všeho toho,co bylo Pevnost spustila mosty, jakmile se nep?ítelobjevil. Nebylo t?eba parlamentá??, bílýchprapor?, trubek hlasatelských — nep?ítel p?edpalisádami v?bec nestanul. Rovnou na mosty. Do tvrze dobyté p?išlo probuzení teprve,když Karneol na prahu ložnice skácel sebezduch. Ale tu nebylo vyst?ízliv?ní plátnojiž nic. Alilioná? p?edm?stí, ?lov?k, který písekdovedl p?evá?etí na zlato, muž, na jehoždechnutí tisíc pár? nohou bylo by se hnalo,kam by byl jen zvednutím brvy ukázal —ten se tu svinul k parketám jako p?etnutélano a vydechl naposled bez pomoci jakožebravý cikán, kterému za stodolou no?nímráz srazil krev. K?iky a lamenta jeho ženy, poplach zp?-sobený Piltyšem, sb?h celého domu, léka?ia rádci ani na vte?inu srdce Karneolovo ne-vzbudili. Krev mu oblila mozek a ?ekla: »Spi!«.Smrt ho políbila a zašeptala: »Jedin? já mohubýti tvou út?chou! Jako vévodu pochovali Karneola. Židés pompou a za ví?ení noviná?ský
Size: 1942px × 1286px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookpublishervpraze, bookyear191
