Máj . JAN HAVLASA Záhadný p?ípad Jana Ravola. Tatranská pMvidka. Ej, na ti Jano frajere?ku, na-na, posa? siji na kolena — na — —— Ah, dobrý den, Pán velkomožný,— nech? odpustí Pán, že jsem ho nevid?ž helekám do hor, sv?t se pro mne ztratí,Je to už moje chyba, v?ru chyba, ale co š si n?co už v mládí, navykneš, —roste to potom s tebou, — a když je ti t?icetlet, — ach, ?lov??e boží, — chyb se užnezbavíš. A helekat, bavit se ozv?nou, — tohov?ru ani navykat net?eba horalovi. To už jejaksi vrozeno, abych tak ?ekl, ano; , horal, odjakživa houkal a po horáchk?i?el. Matka
Máj . JAN HAVLASA Záhadný p?ípad Jana Ravola. Tatranská pMvidka. Ej, na ti Jano frajere?ku, na-na, posa? siji na kolena — na — —— Ah, dobrý den, Pán velkomožný,— nech? odpustí Pán, že jsem ho nevid?ž helekám do hor, sv?t se pro mne ztratí,Je to už moje chyba, v?ru chyba, ale co š si n?co už v mládí, navykneš, —roste to potom s tebou, — a když je ti t?icetlet, — ach, ?lov??e boží, — chyb se užnezbavíš. A helekat, bavit se ozv?nou, — tohov?ru ani navykat net?eba horalovi. To už jejaksi vrozeno, abych tak ?ekl, ano; , horal, odjakživa houkal a po horáchk?i?el. Matka také helekávala, když za otcemna salaš chodila. Bože m?j, — tací oni bjii,otec a matka. M?že dít? být jiné? A tak i járád helekám. Jdu tak sám a sám za svýmiove?kami, — te? mám jich stot?ináct, prosím,to je ?íslo: stot?ináct, —• jdu tak sám, spo-kojen? se dívám: ta je bílá, ta žlutavá, ta doh
Size: 1885px × 1325px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookpublishervpraze, bookyear191
