Máj . e možno n?cotakového povýšiti na zásluhu a pýchu. A také jentak bylo možno, aby rázem a hlavn? celou jednougenerací posledních desíti let tržena byla správn?vyvíjející-se tradice domácí, kterou dnes navazovatstává se tém?? nemožným. Vlivem událostí posled-ních desíti let vytratil se už bezmála onen nepoistrádatelný smysl, ?icfi pro ?eskost v?ci, lidí,povah, srdce a všeho, co p?edm?tem p?vodníhoum?leckého tvo?eni je, a kde tento smysl byl otupen,tam právem mluviti lze o úpadku literatury. .\ proto Neruda, jakoby byl tušil tyto konce —celou váhou svého slova op?el se renegátskýmchoutkám na
Máj . e možno n?cotakového povýšiti na zásluhu a pýchu. A také jentak bylo možno, aby rázem a hlavn? celou jednougenerací posledních desíti let tržena byla správn?vyvíjející-se tradice domácí, kterou dnes navazovatstává se tém?? nemožným. Vlivem událostí posled-ních desíti let vytratil se už bezmála onen nepoistrádatelný smysl, ?icfi pro ?eskost v?ci, lidí,povah, srdce a všeho, co p?edm?tem p?vodníhoum?leckého tvo?eni je, a kde tento smysl byl otupen,tam právem mluviti lze o úpadku literatury. .\ proto Neruda, jakoby byl tušil tyto konce —celou váhou svého slova op?el se renegátskýmchoutkám naší literatury. Cítil nutnost dnes užtém?? ztracené této tradice, sám v ní pokra?oval adoufal, že v tomtéž duchu pokra?ováno bude i pon?m. — Z?stal tak zase jen Nerudou, ale to je takévšechno a to nejvyšší, co jedním slovem ?íci seo n?m m?že. — Byl jeden z posledních, kte?í ješt? dovedli býtijenom svý Q Karel kníže ze Schwarzenberg? zesnul29. b?ezna t. r. v Praze, v niž 5. ?ervence 1824 bylspat?il sv?tlo sv?ta. Velki- odp?rce ústavy únorovéa prosincové, v?rný spojenec Riegr?v, hrab?te Martinice a knížete Ji?ího Lobkovice, s nimižv ?ele národa nespokojeného ?elil tak houževnat?ústavov?rným vládám — odešel k otc?m, nedo?kavse vít?zství spravedlivé v?ci, které tak ochotn?sloužil. »By? i kolébka otc?v mých nebyla od pra-dávna v zemi, kterou Vltava protéká, p?ece jenrod m?j z lásky mých p?edk? k této posvátnékon?in? byl jako ratolest z cizího stromu v zdravýkmen ?eského národa vrouben a s ním tak srostl,že jenom s ?eským národem kvésti a vadnoutim?že.« Víde?ské vlády nešet?ily tohoto hrdého šlechticev zápasech ?eských nijak. Nejsm?lejší sen Karlaze Schwarzenberg? — korunovace na hrad? praž-ském — je p?i jeho skonu v týchž mlžinách, jimižjej roku 1871 vzdor Ma?ar? a síla
Size: 2875px × 869px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookpublishervpraze, bookyear191
