Máj . tik výši z hra-du saméhoskorém až ne-dohledné. Zdali dáno bude jednoudodati: jak my? Kdj^koli vstoupím do prostor chrámu sv. \ít-ského, m?ní se bytost moje skoro v jinou nežlidskou. Vše, co jest ?lov?kem, jakoby vy-prchávalo a z?stávalo jen to tajemné, to nedo-stižné, co jest nad n?ho. Necha? tam vkro?ím,když jest lidu prázden, když stíny svatých vn?msamj^ šeptají své modlitby, nebo kdy nešporyv n?m se p?jí a choru prelát?, kanovník?va drobných kn?ží odpovídá cho? zp?vák?,nebo kdy chorál varhan jak bijícími, hu?ícímia vždy výše stoupajícími vlnami mo?e vlní seprostorami dómu a mocí vj^rá
Máj . tik výši z hra-du saméhoskorém až ne-dohledné. Zdali dáno bude jednoudodati: jak my? Kdj^koli vstoupím do prostor chrámu sv. \ít-ského, m?ní se bytost moje skoro v jinou nežlidskou. Vše, co jest ?lov?kem, jakoby vy-prchávalo a z?stávalo jen to tajemné, to nedo-stižné, co jest nad n?ho. Necha? tam vkro?ím,když jest lidu prázden, když stíny svatých vn?msamj^ šeptají své modlitby, nebo kdy nešporyv n?m se p?jí a choru prelát?, kanovník?va drobných kn?ží odpovídá cho? zp?vák?,nebo kdy chorál varhan jak bijícími, hu?ícímia vždy výše stoupajícími vlnami mo?e vlní seprostorami dómu a mocí vj^ráží jeho vysoceštíhlý^mi okny k nebes?m, vždy jsem pro-m?n?n. To? zvuková posie velebnosti Hrad?ati,pronikající poesii jejich tvar?, pat?ených z dáliod Starého m?sta pražského. Ale i v té poesii ton? sv. Vítských znístruna smutku. Církev katolická tady jakovšade jinde vedle tr?nu vládc? z?ídila sob?. komu Vjezd do král. hradu plesaní také sv?j tr?n a kus své berl}- vj^loupla zežezla královského. P?išla z ciziny. Nebeskýmp?vabem hlásaného náboženství a kv?temp?inesené osv?ty dobyla sob? celého národa,ale jaz3kem svým cizí z?stávala v n? když povstal národ a proti její cizot? bo-joval o církev v podstat? touž, ale svoji, ná-rodní, zvít?zila církev cizí nad ním podruhé,tentokráte tvrd?. A v tom svém druhém zlémvít?zství nejednala jako církev boží, nýbržjako vít?z sv?ta — z?stala poraženému i na-dále cizí. Jazyk lidu, jazyk národa nevzala zajazyk sv?j — ba necht?la ani vid?ti, jak byna v?ky nejpevn?ji uko?enila svoji moc v ná-rod?, kdybyk bohu svému,k bohu jeho,p?ipoutala jejjeho tak p?níhodinek, ob?-tování bohu avšechny ob-?ady d?jí sei dnes ješt?u sv. Víta av samé kapliknížete \ácla-va S\atého ja-zykem cizím,duši ledov?studícím, ne-srozumitel-ným, odpuzu-jícím, touh
Size: 1884px × 1326px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookpublishervpraze, bookyear191
