Máj . chciob?tovat! Všecko! — Všeho se z?íci!« — vo-lala k nebes?m. »Jenom mn? ji neber. Bože! H?ešila jsem! Byla jsem bídná, špatná matka« — vyznávala nedbajíc, že ji slyší lidéjejí. A rouchu kajícím budu ?init pokání . .posjpu popelem hlavu svou« . . Sklesla na kolena a hlavou bila do zem?a ob?ma rukama rvala ve své plné, zlatékštici . . A zas se vzty?ila a jako šílená k?i?ela donebes: >.Nech mn? mé dít?, Bože! Neber mn? médít?! — — Dej pobít všechny d?ti svým hroz-ným králem Herodem« — rouhala se krut?zoufající žena — »Jenom mn? ušet?i mojedít?:. Ráno byla Lilly mrtvá. Usnula tiše a usmí
Máj . chciob?tovat! Všecko! — Všeho se z?íci!« — vo-lala k nebes?m. »Jenom mn? ji neber. Bože! H?ešila jsem! Byla jsem bídná, špatná matka« — vyznávala nedbajíc, že ji slyší lidéjejí. A rouchu kajícím budu ?init pokání . .posjpu popelem hlavu svou« . . Sklesla na kolena a hlavou bila do zem?a ob?ma rukama rvala ve své plné, zlatékštici . . A zas se vzty?ila a jako šílená k?i?ela donebes: >.Nech mn? mé dít?, Bože! Neber mn? médít?! — — Dej pobít všechny d?ti svým hroz-ným králem Herodem« — rouhala se krut?zoufající žena — »Jenom mn? ušet?i mojedít?:. Ráno byla Lilly mrtvá. Usnula tiše a usmívajíc se, jako když zdáse jí o tom krásném dni prožitém voln? v p?í-rod?, který byl dnem nejkrásn?jším v život?toho ubohého dít?te. \aclav Novák uložil svoji Lilly do rakvea v loktech svých t?etího dne snášel ji dol?po schodech paláce. (Pokra?ováni.) RO?NÍK II. M Á J C1SL0 DVO?ÁKOVA ARMIDA A JIND-?ICHA Z KAÁN? HUDBA K NO-VÁKOV? BALETNÍ PANTOMINÉOLIM. /gj aroslava Vrchlického libretto k Armid?uvedlo mistra Dvo?áka na zcela jinépole, ve zcela jiný sv?t, než byl onen, v n?mžp?i dosavadním svém operním tvo?ení se po-hyboval. Románské epos rytí?ské, se svýmipostavami k?es?anských hrdin, pohanských kráseka kouzelníkíi, vládnoucích nevysv?tlitelnou mocí,se svými p?íb?hy spletitými a tajuplnými, s toudivnou fantastikou svojí, skytlo základ librettuArmidy. Ovzduší Weberova Oberona jest to, ježzde dýšeme, ovzduší, v n?mž tolik a tolik operníchd?l minulého století vyrostlo — Lohengrin Wag-ner?v a Smetan?v Dalibor, poslední toho rodu,aspoi? n?kterými stránkami svými v n? spadají. Není to okruh století dvacátému práv? nejbližší,jako není nám blízka celá forma libretta s jehouzav?enými ?ísly. Jsme — já sám tak blízký kouzelnému kruhurenaissance vlaské želím toho —
Size: 2067px × 1209px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookpublishervpraze, bookyear191
