Máj . ho ?ernývisel, co p?ed každým tr?elme? v zem zabodnutý v?rný. Chvíli stáli v tiché dum?,hlasn? srdce nepostesklo,sotva však že první sluncenad Jomsburku valy blesklo. Kamenní jak na nich lvovév h?ející zá? slunce živouvztý?ili by velké hlavys chundelatou svojí h?ívou. Že se zdálo divákovi,jakby v pozdrav slunci ?vali,všecky polnice a rohypovelem se rozehrály. T?ímaje vích smolný v p?sti,Palnatoki s bledou lícíp?iblížil se velký, hrozný,syna svého ku hranici. Jak d?l, všecko vykonáno:v Jomsburku na prvním dvo?ehranice již vytý?enaješt? d?ív než vzplála Zo?e. Ob?í ruka chv?la se mu,když ví
Máj . ho ?ernývisel, co p?ed každým tr?elme? v zem zabodnutý v?rný. Chvíli stáli v tiché dum?,hlasn? srdce nepostesklo,sotva však že první sluncenad Jomsburku valy blesklo. Kamenní jak na nich lvovév h?ející zá? slunce živouvztý?ili by velké hlavys chundelatou svojí h?ívou. Že se zdálo divákovi,jakby v pozdrav slunci ?vali,všecky polnice a rohypovelem se rozehrály. T?ímaje vích smolný v p?sti,Palnatoki s bledou lícíp?iblížil se velký, hrozný,syna svého ku hranici. Jak d?l, všecko vykonáno:v Jomsburku na prvním dvo?ehranice již vytý?enaješt? d?ív než vzplála Zo?e. Ob?í ruka chv?la se mu,když vích p?iložil blíž k d?evu,plamen trysk, dým ?erný za nímv skald? chmurném žalozp?vu. Obložili drva slámou, mrtvolu tam položili v plné zbroji — s me?em v p?sti, oleje pak p?imnožili. Se sklon?nou hlavou všickni stáli, ko?íce se boh?m nesmrtelným, me?i v štíty t?eskli a pak sáhli k roh?m. (Pokra?.). ?ÍSLO 42. M Á J ro?ník II. KAREL LEQER: Konec románu. I Pokra?ováni.) Nek?i?te, tatínku!« domlouval mu ho za rukáv. í-Ne, ne, svatbu musejí zvlášf nahra-dit! tolik jsem se t?šila!* výskavým hlasemvolala Fanda. Strýc s rozumným úsm?vem ukazoval naprstech — jeden — dva — t?i — ?ty?i — Pavel stával se netrp?livým. »Rozumí se,«p?ipomn?l ješt?, »že o sle?nu Marii jinak budepostaráno. Paní Jiroušová zabezpe?í jí slušnýdoživotní d?chod. »Naše Marie má p?ece št?stí!« v pozadíšeptal bratr sest?e. Zasmála se uli?nicky: »Vicesnad než rozumu!« Zn?lo v tom trochu zá-visti. O?i její se rozší?ily — zahled?la se n?kambez cíle p?ed sebe. »Mne to št?stí nepotká!«šeptala sentimentáln?. Otec Bláha nedovedl zdržet více pal?ivé slzy,celým potokem rozlily se mu po zarudlýchtvá?ích, stá?ely se do vous?, t?epetaly se v nicha padaly kone?n? na límec ?erného kabá sta?ec po chv
Size: 2371px × 1054px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookpublishervpraze, bookyear191
