Máj . em: »0všem, co setu stalo, jsemúpln? zpra-\en. Jsem muža dovedu po-chopiti, že na-stanou n?kdyokamžiky, kdypošle ?lov?krozum, jak?íkáme, — navandr! Jsme k?ehcí lidé! Pardon — nevadí vám snad,mluvím-li n?mecky? Víte moje ?eština —« »Prosím — prosím! svoloval Piltyš, uklá-n?je se p?ezdvo?ile. Tuto zdvo?ilost pokládal Lomnitzer za dobréznamení. Proto pokra?oval skoro již srde?n? ;-Jedná se nyní o to, aby záležitost neskon-?ila ve?ejným skandálem. S ohledem na mousestru -— na naši rodinu, pane Piltyši — alei s ohledem na vás. Vám jist? také nem?žebýt lhostejno, jak odtud p?jdete — a že k roz
Máj . em: »0všem, co setu stalo, jsemúpln? zpra-\en. Jsem muža dovedu po-chopiti, že na-stanou n?kdyokamžiky, kdypošle ?lov?krozum, jak?íkáme, — navandr! Jsme k?ehcí lidé! Pardon — nevadí vám snad,mluvím-li n?mecky? Víte moje ?eština —« »Prosím — prosím! svoloval Piltyš, uklá-n?je se p?ezdvo?ile. Tuto zdvo?ilost pokládal Lomnitzer za dobréznamení. Proto pokra?oval skoro již srde?n? ;-Jedná se nyní o to, aby záležitost neskon-?ila ve?ejným skandálem. S ohledem na mousestru -— na naši rodinu, pane Piltyši — alei s ohledem na vás. Vám jist? také nem?žebýt lhostejno, jak odtud p?jdete — a že k roz-chodu dojít musí, to vám p?ece nemusím vy-kládat?. Lomnitzer spozoroval, že se nyní Piltyš dok?esla pohodln? zrovna vno?il. Hlavu op?elo m?kký lenoch, levou nohu p?eložil p?espravou a prsty své pravé ruky po?al bezevšeho ostychu bubnovati na psacím stole. ToLomnitzra znepokojilo. Tvrdý o?íšek, pomyslil. Jos. Mánes: Karikatura. („Poplach! Ko?i?ina!) si. Bude muset asi ven milá tisícovka — ten?lov?k se strojí k odporu. • A aby tento rozchod stal se bez povyku,*pokra?oval Lomnitzer, »bylo by záhodno, aby-ste mi sd?lil, máte-li n?jaké podmínky a jaké.«Podmínky — podmínky! opakoval skoroironicky Piltyš. Ale najednou nechal bubno-vání a uhodiv dlaní o st?l, ?ekl s d?razemjako po n?jakém zvláštním odhodlání: »Mn?je to lhostejno Já odejdu t?eba ješt? je otázka — je otázka —« Te? se Piltyš odml?el a podíval se n?jak vý-znamn? naLomnitzra. »Jeotázka?«opakoval ten-to, ho?e nedo-?kavostí. »Je otázka:co tomu ?ekneSidonka?« Lomnitzernechápal, pro?mluví Piltyš o Karneolov?dce?i. Proto súžasem opa-koval: »Si-donka?« »Ano!« ?eklPiltyš, usmí-vaje se jižskoro drze.»Já vámnerozumím!Pro? Sidon-ka?< hovo?il úzkostn?to pronášel.\ chv?l se p?i tom — ?elo se mu zarosilo. »Pon?vad
Size: 1742px × 1434px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookpublishervpraze, bookyear191
