Máj . alzac, jediných snad upomínekna dávna št?sji pozemského ráje ? Hle, tu rozepnouk Vám své buclaté umoun?né ru?ky, našpulí rtika o n?co zaškemrají: — kdo by v nich nez?el smír-ného poselství božího, kdo by na chvíli alespo? ne-zapom?l denní trampoty? Radost i št?stí z nich sálá,a? d?ímají ?i skota?í, mudrují ?i ve hru jsou za-brány. A? tvá? jich r?žová ?i bledá mramorov?,vždy oko jejich je zdrojem opojeni; v jich vláscíchslunce pableskuje nebo jiskry ho?í, ale vždy je toslunko a jiskry nových život?, zaru?ené budou-cnosti. Není krásn?jšího odpo?ink? duši, než tichézasn?ní nad hrajícím si d
Máj . alzac, jediných snad upomínekna dávna št?sji pozemského ráje ? Hle, tu rozepnouk Vám své buclaté umoun?né ru?ky, našpulí rtika o n?co zaškemrají: — kdo by v nich nez?el smír-ného poselství božího, kdo by na chvíli alespo? ne-zapom?l denní trampoty? Radost i št?stí z nich sálá,a? d?ímají ?i skota?í, mudrují ?i ve hru jsou za-brány. A? tvá? jich r?žová ?i bledá mramorov?,vždy oko jejich je zdrojem opojeni; v jich vláscíchslunce pableskuje nebo jiskry ho?í, ale vždy je toslunko a jiskry nových život?, zaru?ené budou-cnosti. Není krásn?jšího odpo?ink? duši, než tichézasn?ní nad hrajícím si d? paedagog? celého sv?ta,Jan .\mos Komenský, vyslovil seo d?tech málo známým u násr?ením: »Zvláštní, drahý a slavný kle-not jsou dítky. Vidí se to odtud,že B?h, když nejmilostiv?ji k námlidem mluviti chce, dítkami násnazývá, jakoby o žádném milejšíma vzácn?jším titulu nev?d? Nejen na to, co býti mají, ale i na to, co užjsou dítky, hled? najde se, že p?edrahý klenot jsouBohu a býti mají rodi??m svým. Rodi??m pak svým že nad st?íbro, zlato, perlya kamení drahé dražší mají býti dítky, poznajíto, když jedno k druhému p?irovnají. Dítkám vždycky za strážné p?idáváni bývajíand?le svatí, jakž sv?d?í Kristus, tak že, kdo dítkyv dom? má, jist tím, býti m?že, že and?ly v dom?má ; kdo dít? p?stuje, jist tím býti m?že, že and?lyp?stuje, kte?íž p?ítomní tu jsouce na službu muhledí, aby nešetrností k úrazu nep?išlo; kdo s dít?-tem svým no?ními temnotami obklí?en jsa odpo-?ívá, jist býti m?že, že and?ly v?kol stráž držící,aby ducli temnosti p?ístupu nem?l,má. Jak to pot?šené v?ci! Jakto p?edrahý klenot, v?ci takovés sebou nesoucí! Jest dít? opravdu obrazem násvšech, nebo? duše jeho je nejjem-n?jší massou, v niž m?kce a s p?e-kvapující p?esn
Size: 1956px × 1277px
Photo credit: © The Reading Room / Alamy / Afripics
License: Licensed
Model Released: No
Keywords: ., bookcentury1900, bookdecade1910, bookpublishervpraze, bookyear191
